Zdeněk Winkler

Pamětník se věnoval ve svém volném čase mládeži v královopolské farnosti. Jezdil pravidelně na utajované tábory a pomáhal pořádat Závody Martina Středy. Ve svém životě musel čelit spoustě odsuzujících názorů oproti jeho víře v Boha, obzvláště z tenkrát vládnoucí komunistické strany. A to jak v dětství, tak během dospívání i v dospělosti.

Autorský tým: Adam Košický, Mikuláš Dojiva, Ludmila Weissová, Eva Kostelanová, Evodia Matejov, Nela Řezníčková a Valentýna Ciklová
Pedagogické vedení: Mgr. Lukáš Šnajdr a Eva Poláková
Škola: ZŠ Slovanské náměstí

“Na táboře si vzpomínám, že jednou přišla policie pod záminkou, že vyšetřuje krádež něčeho, takže prohledávala celé okolí a postupovali teda skutečně podle předpisů, že mne zavolali ven, venku mne legitimovali. Tenkrát legitka byla taková menší knížka, takže tam se zapisovala všecko možný do té legitky a bylo tam zapsané také moje zaměstnání, což byl Vojenský výzkumný ústav. No, a on, když přišel po ten Vojenský výzkumný ústav, tak zasalutoval a odešel.”