Jana Kuncířová

Příběh ženy, jejíž tatínek putoval po nacistických lágrech a ona sama prožila bombardování Mladé Boleslavi v květnu 1945

Autorský tým: David Fabián, Tomáš Václav Hrdlička, Aneta Kulhánková, David Vtelenský, Jakub Krahulík
Pedagogické vedení: Mgr. Marcela Marková
Škola: ZŠ a MŠ Byšice, okres Mělník

Začla válka. Když mi byly tři, tatínek odešel a my jsme se s maminkou přestěhovali do Boleslavi. Bydleli jsme v takový malý komůrce. Byla tam akorát postel, stoleček, židlička a takový kamínka – bubínek. Přišel květen 1945 a Mladá Boleslav byla bombardována. Přišli ňáký vojáci a nesli nevybuchlou bombu. Dali ji na nosítka a nesli ji a furt se kynklala. A my jsme stáli na tom vrchu, jak tam byly rozesetý ty tělesný ostatky a koukali jsme na to. A jak se vrátil tatínek? Skákala jsem u vrat panáka.Najednou přijelo nákladní auto. Tatínek měl takovej černej kabát dlouhej, kříž bílej na zádech a to pruhovaný na sobě. Přišel a řek: ‚Já jsem tvůj táta.‘ Naposledy jsem ho viděla, když mi byly tři. Vážil 45 kilo, byl jako kosinka. Ležel furt na zemi, nemoh spát v posteli, dělalo se mu špatně.

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa