Černošice

Projekt Příběhy našich sousedů v regionu Dolní Berounky poznamenala pandemie kovidu, přesto přinesl všem zúčastněným mnoho nového a zajímavého.

Do projektu se letos zapojila Základní škola v Černošicích, Základní škola v Řevnicích a Základní školy v Dobřichovicích a Radotíně.

Okolnostmi pandemie ztížený průběh nedovolil, aby vše probíhalo standardně. Celý běh měl své plusy i mínusy. Nastaly situace nové, které se zdály zpočátku těžce řešitelné, ale na závěr, jak se dalo očekávat, přece posunuly týmy v mnoha ohledech kupředu. Dva týmy ze Základní školy v Radotíně projekt nedokončily, ale chtějí to zvládnout v příštím běhu.

Nejsilnější a nejočekávanější zážitky, jako je setkávání se s pamětníky při nahrávání nebo slavnostní závěrečná prezentace přístupná širší veřejnosti, návštěva Rozhlasu či tvořivostí nabité workshopy se tedy konat nemohly, ale…

…ale našly se nové alternativy. V součinnosti se sportovním přístupem paní učitelek, které děti vedly, při úžasné spolupráci s lektorkami při tvorbě audio reportáží a laskavostí, trpělivostí a ochotou dětem pomoci od pamětníků, převládl silný, emotivní a dojemný proces.

Tým žáků sedmé třídy z Černošic, pod vedením paní učitelky Šlesingerové, natáčel příběh pana Ivana Látala, zakladatele Mokropeského masopustu a autora televizního pořadu pro děti  –  Kostičky. Děti si během něho posílily své kompetence s technikou a byly v tomto ohledu také rádci svému pamětníkovi při online natáčení. V Dobřichovicích byly týmy dva a vedla je paní učitelka Irena Syblíková. Dívky ze sedmé třídy natočily svoji babičku, paní Miloslavu Barešovou, která vzpomínala na mládí, kdy jí rodiče nedovolili studovat vysněnou konzervatoř, ale také na ničivé povodně na Berounce. Druhý tým, žáci deváté třídy, si vybral pana Václava Kratochvíla. Jeho životní cestu do značné míry ovlivnila již v dospívání získaná obliba chemie, která ho zavedla až do Afriky. Po Sametové revoluci se stal starostou Dobřichovic. Letošní  zimu usednul na zasněženou lavičku a s velikým zaujetím vyprávěl svůj příběh dětem s diktafonem. V Řevnicích si deváťáci, za podpory paní učitelky Veroniky Linhartové, vybrali za svou pamětnici bývalou paní učitelku ze své školy, paní Miladu Horkou. Podařilo se jim ji nahrát ještě ve třídě, kde se všichni sešli.  Vzpomínala s nimi na všechna ta školní léta, na aktivity, které s dětmi ráda dělala po okolí, ale také na významné milníky v naší historii, které ji neminuly.

Týmy zvládly všechny své úkoly a zbývalo rozhodnout se, jak projekt ukončit. Každý by se rád účastnil sešlosti, pro pamětníky a širší veřejnost pořádanou slavnost, kde je možné neformálně si popovídat, sdílet zážitky, usmát se navzájem na sebe.  Je to přirozené a je to i velikou satisfakcí a povzbuzením pro pokračování dialogu mezi generacemi.

Bohužel, nejistota vládních opatření nedala prostor pro riskování.  Shodli jsme se tedy, že závěrečné prezentace dětí doprovodíme dokumentem, dnes se používá slovní spojení –  filmem o filmu.

Kromě záběrů z konkrétních činností dětí během práce na projektu, v něm dostali spontánní slovo paní učitelky, pan ředitel řevnické školy i jeden z nadšených žáků. Samotná práce na střihu tohoto dokumentu byla zajímavá, poskytla možnost vybrat, co bylo letos podstatné, těžké i obohacující.

V závěru proběhla slavnostní online premiéra na FB stránkách Paměti národa. Účastnili se jí pamětníci, týmy, sponzoři a partneři, rodiče i blízcí. Všem od srdce děkujeme za podporu, spolu účastenství, ochotu spolupracovat. Společenskou událost nám to nenahradilo.

Ale přeci, na závěrečném setkání, při předávání zpětné vazby od poroty (kterou zastoupili historik, scénografka a bezpečnostní analytik v zácviku),  milých dárečků od podporovatelů našeho projektu a decentní oslavě všech zúčastněných týmů bylo hezky u srdce. Smysl to celé pro nás všechny bezesporu mělo. A někteří z nás budou proto s radostí v této činnosti pokračovat i v příštích letech.