Pardubice (22. 6. 2016)

Fotografie 27
Video 10
Audio 0

Na pardubické radnici se 22. června již podruhé sešli účastníci vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů, aby společně uzavřeli svoji několikaměsíční práci. Příběhy pardubických pamětníků nahrané na diktafon a v mnoha případech také na kameru žáci zpracovávali do krátkých audio nebo video reportáží, někteří na jejich základě sepsali vyprávění, vytvořili ilustrace nebo textové postery. Úkolem všech týmů bylo uchopit po svém nabyté informace, zpracovat příběh pamětníka a předat ho dál. Všem zúčastněným se to podařilo skvěle a výsledné práce jsou velmi rozmanité. K vidění a poslechu jsou na této webové adrese http://www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/pardubice/

V den slavnostního večera žáci příběh pamětníka představili širší veřejnosti. V publiku zasedli jejich spolužáci, rodinní příslušníci, fanoušci, ale také zástupci města. Týmy se podělily s publikem a s pamětníky o zkušenost, kterou jim projekt přinesl

Výstupy dětí hodnotila odborná porota a z výsledných počtů bodů vzešla symbolická první tři místa. Vítězi se však stali všichni, nejen děti, ale i přítomní v sále. Měli možnost být svědky záchrany příběhu, který mohl zůstat zapomenut. Vítězné týmy byly pozvány na podium a obdržely drobné ceny od Post Bellum, statutárního města Pardubice a Aqucentra Pardubice. V porotě zasedli zástupci ze tří oborů – historik Pavel Burgert, pedagožka Zita Kudrnová a oblast médií zastupoval Jan Böhm. Výsledné součty bodů byly vyrovnané, a proto musela porota dojít k nelehkému konsensu.

Letos děti objevovaly příběhy ve své rodině, okolí školy nebo bydliště; někdy jim s pátráním pomáhal koordinátor nebo pedagog. Příběhy zpracovávaly zcela samy, pouze za podpory a dohledu učitele. V jejich pracích se můžeme seznámit se silnými vzpomínkami na konec druhé světové války, ukrýváním židovských obyvatel a osudy pardubických židů za 2. sv. války, charakterem doby 50. let a absurdními obviněními i s dlouhou dobou komunistického režimu, která měnila svou tvář od roku 48 po období normalizace.

Všem zúčastněným patří velký dík a obdiv.