Posledního května se na Západočeské univerzitě v Plzni prostorem nesly pamětnické příběhy.

A že to byl přenos!

31.5. od 17.30 do 19.00 jste se na Elektrotechnickou fakultu ZČU mohli přijít přesvědčit osobně, že podat mikrofon autorům těchto příběhů, sedmi žákovským a jednomu studentskému týmu, kteří představily celkem 8 pamětnických příběhů, může být nejen způsob, jak zábavně strávit páteční večer, ale vyloženě neobyčejný zážitek. Však zkuste si sami zodpovědět, kdy naposled Vás někdo vzal do světa, v němž jste mohli nahlížet tak trochu do své duše.
Pamětnické příběhy mají tu moc. Přenést člověka nejen do světa jeho blízkých, ale skrze tento druh paměti ho transferovat tam, odkud pak má příhodnější možnosti poznávat sám sebe. Události, které se už staly, i když jich člověk nebyl přímým svědkem, ho přesto zasahují a utvářejí jeho identitu. A tak se člověk při vyslechnutí jejich svědků dostává vždy kousek blíže porozumění sám sobě. Tento transfer mě osobně doslova fascinuje. Jsem proto moc ráda, že jsem při něm jako koordinátorka plzeňského běhu projektu Příběhy našich sousedů mohla doprovázet všechny zapojené plzeňské školní týmy, jejich pamětníky, kolegy z plzeňské pobočky Paměti národa, všechny externí spolupracovníky projektu a samozřejmě Vás, kteří jste si příběhy vyslechli během závěrečné slavnosti či i ze záznamu Vás, již se s nimi seznámíte zde prostřednictvím našeho webu, kde jsou Vám všechny k dispozici.
Děkuji všem, podílejícím se na tomto přenosu paměti. Za úvodní slovo a seznámení publika s projektem i organizací Post Bellum řediteli plzeňské pobočky Paměti národa Jiřímu Kuncovi a vedoucí vzdělávání při této pobočce Janě Topinkové.
Zvídavým a pro tvorbu nadšeným týmům z 2. stupňů 10., 11., 22., 26. ZŠ, z Masarykovy a Montessori ZŠ a nižšího stupně Církevního gymnázia v Plzni. Děkuji jejich učitelům, kteří po celou dobu projektu i během závěrečné prezentace své žáky a studentky aktivně podporovali při jejich práci a hledání způsobů, jak příběh pamětníka či pamětnice poutavě a přitom exaktně předat veřejnosti. Práce vyžadovala trpělivost, která však přinesla své ovoce.
To ovoce by se nezrodilo bez ochoty pamětníků a pamětnic nabídnout zrníčka zážitků, z nichž mohly vyrůst jejich umělecky uchopené celé příběhy. Za tuto odvahu, vstřícnost a životní nadhled děkuji grafikovi a publicistovi Jindřichovi Čechovi, herci, výtvarníkovi a pedagogovi Zdislavu Princovi, muzikantovi Liborovi Pavlíkovi, pedagožce Aleně Vyšehradské, inženýrovi Ctiborovi Fojtíčkovi, pedagožce a skautce Zuzaně Topinkové, novinářce Jaroslavě Jalochové a bývalé zaměstnankyni Škodových závodů Věře Michalové.
Ovoce příběhů náležitě ocenila porota složená z režiséra, dokumentaristy, legendy ČRo Miroslava Buriánka, dále pedagoga, terapeuta, studentského aktivisty během Sametové revoluce Michala Šamana, s jehož příběhem se mimo jiné můžete seznámit zde ve sbírce Paměti národa. Za odborné posouzení děl našich týmů děkuji také třetímu muži poroty, archeologovi a řediteli ZČM Jiřímu Ornovi.
Celým večerem provázel svým obratným slovem moderátor Jaroslav Kůla. Neobyčejnou atmosféru večera živé paměti tematickými skladbami a úchvatným pěveckým umem podpořila sólistka opery DJKT paní Ivana Klimentová.
Za poskytnutí finančních prostředků projektu i dárečků pro naše týmy i porotce děkuji městským obvodům ÚMO3, ÚMO2 a ÚMO4. Za osobní účast při slavnostní prezentaci a výtečné proslovy děkuji konkrétně místostarostovi ÚMO3 Mgr. Ondřeji Ženíškovi a místostarostce ÚMO2 Evě Trůkové.
Že závěrečná prezentace jarního běhu projektu nabyla ve svém průběhu nezaměnitelný slavnostní charakter, bylo dáno také místem, které jsme pro akci mohli využít, velký dík proto patří jeho poskytovateli, Západočeské univerzitě. S díky se obracím také na pana Dominika Erbana, který nám na tomto místě zajistil perfektní technické zázemí.
Neopakovatelnou atmosféru, která se během prezentace na místě vytvořila, nám bystrým výtvarným okem fotoaparátu zdokumentoval pan Jan Růžička. Díky jeho práci si s námi můžete akci připomenout následujícími fotkami: