Libuše Vacková

Libuše Vacková

Pamětnice klidného venkova a dlouhých pěších cest do školy. Za války ovšem zažila dramatické chvíle – při kontrolách v rodinném obchodě nebo když se s babičkou schovávaly v květnu 1945 ve sklepě před střelbou.

Autorský tým: Adam Alatoom, Jeroným Janč, Elen Jarkovská, Rozálie Járová, Jan Šebek
Pedagogické vedení: Mgr. Anna Hrubanová
Škola: ZŠ Světice

„Chodily třeba ty kontroly. Procházely barák, jestli někde něco nemáme. (…) Maminka řekla: ‚Tak ženský, přijďte po desátý!‘. A přijelo auto se zeleninou. Všechno to skoupily, nikdo nic neviděl a ráno se normálně šlo do krámu a bylo to. A prodalo se auto zeleniny, protože ta zelenina nebyla. Tenkrát nebylo nic.”

Scénář k rozhlasové reportáži

Životopis Libuše Vackové

Rozhlasová reportáž: Libuše Vacková

Náš tým s Libuší Vackovou
Vyrážíme natáčet!
Naše pamětnice bydlí nedaleko školy ve Světicích
Při setkání jsme se dozvěděli leccos z historie Světic, prohlédli jsme si fotografie i místní tiskoviny
Libuše Vacková nám ochotně vyprávěla
Nálada byla srdečná. Došlo i na rady do života…
Rozhlasový workshop proběhl na dálku
V reportáži jsme se zaměřili na dětství paní Vackové, v posledních úpravách scénáře jsme dali na doporučení rozhlasového profesionála
Libuše Vacková v sedmdesátých letech
Světice poprvé: kapela dědečka paní Vackové před hospodou U Susů
Světice podruhé: kluci z vesnice s řehtačkami o Velikonocích
Světice potřetí: místní před bývalou hasičárnou (osmdesátá léta)