Ludmila Bittnerová

Paní Ludmila Bittnerová vypráví o svých vzpomínkách z dětství na druhou světovou válku a perzekucích, jež jí přinesly její odvážné postoje v dobách komunismu

Autorský tým: František Šmoldas,Tereza Dlouhá, Nikola Švábová, Marie Sittová
Pedagogické vedení: Mgr. Martina Jedelská
Škola: ZŠ Zábřeh Školská

Paní Ludmila Bittnerová se narodila dne 25. 6. 1933 v Lupěném Janu Řehákovi, který byl stolařem a Elišce Řehákové, která byla v domácnosti.
V dětství se při různých příležitostech setkávala s Němci. Například, když jednou v Jestřebíčku sbírala houby, přišli Němci a rozkopli jí košíček. Její otec to vyřešit a nastal klid. Také vzpomíná, že když v Zářeze pochodoval Hitlerjugend a bubnoval, utíkali se schovat do obchodu.
Navštěvovala ZŠ v Nemili a měšťanku v Zábřehu. Poté nastoupila na Pedagogickou školu v Prostějově a na Pedagogickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci. Od roku 1952 pracovala jako vychovatelka v Lošticích. V roce 1953 nastoupila jako učitelka 1. stupně. v Tatenici.
V 50. letech, v době politických procesů, působila na Mírově (od roku 1954). V této nesnadné době nastoupila za učitelku, která posílala dopisy politických vězňů a za protistátní činnost byla odsouzena.
Následně pracovala jako učitelka na Skaličce (od roku 1955). Od roku 1958 učila na I. ZŠ v Zábřeze odkud roku 1970 učila na II. ZŠ Zábřeh. Vletech 1987 – 2003 nastoupila na IV. ZŠ v Zábřeze, kde setrvala až do důchodu.
Byla vdaná a měla syna Daneše.
Recitovala poezii v městském rozhlase.

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa